Sa isang lang hits ng yosi ko, pakiramdam ko nababawasan yung problema na iniisip ko.
Sana ganun kadali yung buhay, no? Sana sa pag buga ng usok na hinithit mo kasabay nun yung mga toxic na bumabagabag sa utak mo. Hay, kaso hindi e. Kahit ilang kaha pa yang sindihan mo, di naman mawawala.
Historicky jsem dělal pár věcí pro Asociaci pomáhající lidem s autismem a nevedly mě k tomu žádné vznešené ideály, oni potřebovali něco vyrobit, já šel zrovna kolem a víceméně jsem to uměl. Říká se tomu drátenický přístup ke světu.
Letos na konci léta napsali znovu (teda aby to nebylo takové neosobní, napsala mi Hanka), že jestli bych neudělal takové jakože video ke kampani na HitHit, co připravují, bude to nová knížka pohádek – další v jejich řadě knížek pohádek – ale jistě, řeklo kouzelné sluchátko, to bude přece legrace...?
Tyhle příběhy ale obvykle nejsou až taková sranda, jak se zpočátku zdají být. Nebo jak přesně se dělá propagační video pro produkt, který neexistuje ani v PDF? To mě dopředu pochopitelně vůbec nenapadlo řešit, ale po měsíci přemítání a několika stále nervóznějších emailech od zadavatele začínalo být jasné, že jestli se z toho mám nakonec vylhat alespoň se ctí, bude to třeba vzít odněkud odjinud. No ale kudy z toho, když produkt prostě není k mání? (spoiler: nakonec jsem ho, asi dvě hodiny před ukončením výroby, přeci jen sehnal)
Takže jsem začal zkoumat, co přesně lze k textu, jsem si vydestiloval z dostupných emailů a naformuloval do nějakého uceleného formátu, poskytnout za obrazový doprovod, protože rozhlasové kampaně na HitHitu prý zatím moc nefrčí:
Jsme nakladatelství Pasparta a vydáváme knížky, kterými se snažíme dětem s poruchou autistického spektra představit klasické pohádky.
Vydali jsme pohádky O veliké řepě, O Smolíčkovi, O Koblížkovi a nyní připravujeme k vydání Dvanáct měsíčků.
Děti s nějakým handicapem mají často problémy s takzvanou výbavností slov.
To znamená, že si nejsou schopny vybavit obsah slova a také nejsou schopny slyšet třeba mezery mezi slovy.
Když se to stane občas, je si dítě schopno význam textu domyslet.
Pokud se ale chyby množí, ztrácí zájem a nejsou pak vůbec schopny vysvětlit, co to vlastně slyšely.
Naše knížky používají pro čtení metodu textu v kombinaci s obrázky. Děti se tak přirozeně učí, co je to slovo, jak vypadá a jaký má obsah.
Navíc jsou barevně odlišeny a tohle barevné značení děti nenásilnou formou učí, že slova mají kromě významu i další funkce.
Oranžová slova označují předměty, zelená slova označují děje, přídavná jména jsou modrá, červená barva podbarvují zájmena a tak dále.
Na našich knížkách mají děti nejraději, že si je mohou přečíst i samy.
Na konci každé knížky je slovníček obrázků a slov, která byla pro odvyprávění pohádky použita.
Děti se je velmi rychle naučí a mohou pak číst samy sobě i svým rodičům.
Podpořte vydání Dvanácti měsíčků a nechte si i vy přečíst pohádku!
V nějakém okamžiku začalo být jasné, že potřebuju nějaké hýbající obrázky malých dětí. Kde je vzít a nenamočit do toho v procesu to svoje? Internet! V nějaké videobance přeci musí takových věcí být tuny.
Jsou. A stojí poměrně neuvěřitelnou vatu, skoro si říkám, jestli to není způsob, jak se začít živit. Že jsem nakonec nějaké klípky s licencí odpovídající a cenou rozumnou našel, je k vidění ve finálním videu níže, ale ten proces výběru byl utrpení – sedím v kavárně a listuju nekonečnými seznamy videoklipů, ve kterých si děti hrají na písku, s maminkou... You get the idea, proč je to přinejmenším zneklidňující.
A nakonec jsem tedy získal i obálku té knihy to celé dopadlo takhle. Prý se jim to líbilo.
Update, březen 2017
Tak jakože neže by se jim to nelíbilo, ale timing celé té věci nebyl úplně ideální a ta kniha nakonec vůbec nešla na HitHit... No ale řešení se vždycky najde, takže tam půjde kniha další a jestli by to nešlo, jaksi, předělat trochu...? Ale jistě, řeklo kouzelné sluchátko. Dvanáct měsíčků, Otesánek... všechno jedno!
Letos na jaře jsem vás vyzývala, ať se zapojíte do partyzánského básnění v ulicích, protože je to skvělý způsob, jak být součástí kultury i s dětmi. Organizátorka a strůjce celé akce akce Blanka Fišerová teď přichází opět s něčím novým. S pohádkou. A ne ledajakou. Tento projekt potřebuje ovšem i vaši pomoc.
Blanku Fišerovou jsem vám už trochu představovala. Básnířka, dramatička i dramaturgyně, herečka i režisérka... a dnes také autorka pohádky, která má vyjít knižně, a která je pro malé i velké čtenáře.
„Pohádka je inspirovaná dopisy, které psala moje maminka jako malá holčička z léčebny v Košumberku. Probírala jsem se dopisy, vzpomínala na ni a představovala si Holčičku, které onemocněly nohy. Ty dopisy jsou plné naděje, a tak mne napadlo napsat příběh o Holčičce, která pro sebe i své kamarádky v léčebně uháčkuje kouzelné nohy. A ty je mohou odnést, kamkoliv si budou přát. Aby se uzdravily, musí totiž dohonit své "nožní duše".“ (Blanka Fišerová)
Jak moc je pohádka čtivá můžete zjistit v ukázce na Blančiných stránkách.
Běžně se mi při návštěvách dětského oddělení v knihkupectví nestává, že bych objevila knihu, která by mě skutečně nadchla svými ilustracemi. To ovšem nebude případ této knížky. Ilustrace Hany Mičkové se mi zalíbily už s prvním obrázkem. Po delší době se na vydání nějaké (dětské) knihy opravdu těším.
Podpořte vydání knihy!
Jak jsem napsala hned v úvodu, tento projekt potřebuji i vaši pomoc. Knižní vydání pohádky můžete podpořit v crowdfundingové kampani na hihit.cz.
Proč byste měli vydání knihy podpořit?
Poutavý název - čtivý text - nádherné ilustrace. Co víc by měla (dětská) kniha mít?
Česká pohádka, česká autorka, česká ilustrátorka... buďme taky někdy vlastenci, podpořme se!
A důvod, který se mi vlastně líbí nejvíc: „(...) čím více prostředků vysbíráme, tím větší náklad můžeme poslat mezi čtenáře a věnovat zdarma knihy hendikepovaným nebo jinak znevýhodněným dětem.”
O holčičce s kouzelnýma nohama: www.facebook.com/kouzelnenohy