ÚP a fullmoon party nebude
Návštěva úřadu práce (dále ÚP) měla být vyvrcholením mého několikaletého studia. Je to první příležitost, kdy uchazeč může využít svůj čerstvý diplom a kdy ho po něm taky někdo vyžaduje. Jasně, můžu si hrát na hrdinu a nejít se evidovat - ale kdo chce platit ten litr za zdravotní pojištění?? Já ne. Kdo chce v létě chodit do práce?? Já taky ne. ÚP vnímám jako takové dočasné úložiště v matrixu.
ÚP je opředen mýty a urban legends (ponižování, emoce, svazování, bičování, vyhrožování, gangy, mafie). Já tam šel bez předsudků a v očekávání absurdních situací, které taky nastaly - jupíí, to je takové moje koření života. Očekával jsem, že v býválem okresním městě bude ÚP takovým culture meeting point - hipsteři (prázdný flašky od matéčka), smažky, skejťáci, rainbow, skyni a ti co chtějí pracovat - prostě takový Vladimírovy kmeny bývalého okresního města. Nestalo se.
Před vchodem tam zevlil pán 135kg s výrazem ulítlá včela matka královna. Během svého efemérního pobytu jsem tam ale potkal celkem 4 fakt hezký holky, 2 zaměstnankyně a 2 uchazečky, které tam byly s maminkami, lol, mámo měla sis vzít volno a jít se mnou!
“A co jazyky?” “No měla jsem němčinu, ale radši to tam nepište” Kočko neee, teď sis asi zavřela jedny vrata.. Já myslel, že angličtina je dnes už standardem - není.. Až budu mít šklebouny, klidně ať se válej celej den někde v blátě, ať se kamarádí s hipsterama a chodí se zčadit na náplavku, budu jim podepisovat omluvenky a nebudu mít blbý kecy, ale ať se aspoň naučí perfektně česky plus jeden jazyk pořádně..
Na ÚP funguje skvělá dělba práce - vstupní papírování mají na starosti 2 pracovnice - ta první (ta hezká holka) odsere tu nejhorší práci - vyplňování, půjčování tužek, kopírování (toho diplomu), ta druhá (o patro výš, mamina tak 45 let, 95 kg) půlku těch papírů vyhodí, dá kartáč tý první, že kopíruje oboustranně, dá kartáč mně za lístečky- viz absurdity na konci postu.
Dělba práce pokračuje třetí pracovnicí (mamina, 50 let, 102 kg, ale stejné patro). Mocenská hierarchie je jasně dána. Mamina2 má na starosti core proces - co se mnou. Hlavně jsem od ní nechtěl, aby mi hledala práci. Absolventi jsou nejohroženější skupinou. Tato pracovnice to brala s humorem: “Takže vy jste dostudoval a ještě jste asi nepracoval, že?“ Wtf?? Jo pracoval jsem, ale pak mi nějak došlo, že nepotřebuju moc peněz a radši se budu věnovat tomu, co mě baví, dokud to aspoň trochu jde.
Tak takhle jsem jí to neřekl. Mamina2 bohužel projevila aktivitu a začala bušit do kompjůtru a sypat nabídky. A do prdele, cítil jsem, že se to vyvíjí jinak než jsem měl v plánu, kdo uteče, vyhraje, ale nevytekl jsem. Postupně jsem odmítal nabízeného. Zachránil jsem svět a ekologii, protože jsem odmítl práci v elektrárně a dalších energetických oborech.
Mamina2 mě vyzvala, abych se podíval, co by odpovídalo mé kvalifikaci. Tak jsme tam společně koukali do kompjůtru v marné snaze mě někam zařadit (jo to bylo vždycky těžké). Abych se neodepsal hned na první schůzce svým odmítavým postojem, zeptal jsem se: A co rekvalifikace? Naše setkání skončilo zařazením do akčního plánu rekvalifikace (v IT je prostě málo pozic a cítím potřebu se rekvalifikovat) a v srpnu jdu do nějaké zasedačky. Beru to jako social event - seznámím se, pokecáme a uvidíme jestli si udělám řidičák na kamion nebo licenci na svářeče v CO2 atmosféře.
ÚP je brán jako stigma - kdo nepracuje ať nejí, za komárů bych asi už šel sedět do věznice Václava Havla. Bylo to zhruba tak absurdní, jak jsem očekával. Šel jsem si pak koupit gyros a točenou limču na náměstí a obdivoval tu krásu kolem. Potřeboval bych tuhle práci: Obdivovatel krásy. Akorát ikdyby to bylo na fulltime, pořád by to nestačilo..
1) největší problém byl s lístečkama z kompjůtru, který jsem si měl naťukat hned na začátku. Já to neudělal a před návštěvou maminy1 jsem si pro jistotu naťukal 2 kusy. Tím jsem ji asi docela dojal, soudě podle nasrané mimiky (nechápu.. mohla si odkliknout 2 klienty a její KPI a produktivita by vzrostla, prémie nahoru, den dovči navíc, ještě lepší život atd.).
2) v čekárně hraje dokola budovatelské video, jaký to je fajn být zedníkem, obráběčem, truhlářem. Já teda spíš evidoval tu druhou uchazečku, co tam byla s maminkou.
3) mamina1 má pod stolem svatební fotku (nevím jestli její nebo její babičky) a na zdi pseudovtipný komunismus vs. kapitalismus (asi z mejlu, co obkroužil všechny úřady v tomhle bývalém okresním městě a následně zamířil do zbytku republiky). Spolu s lístečkama to bylo na mě moc a málem jsem sletěl ze židle.
Tipy, jak z toho vyjít jako winner:
1) strategické plánování - během dvou let musíš mít odpracován jeden rok a dostaneš podporu - naplánuj si to, ať ti to vyjde a jakmile státnice cajk, dej výpověď, zaeviduj se, pár měsíců si pojedeš ještě zevl život. Mně to nevyšlo o 3 měsíce a protože jsem pracoval v IT byla by to parádní rychta..
2) do 25 si můžeš požádat hned o rekvalifikaci, jinak musíš čekat 5 měsíců. Udělat si řidičák na náklaďák, svařečský kurz, naučit se býti dřevorubcem (jo i to tam je), se hodí a je to příjemné zpestření.
All in all pro sebe to beru jako takový praktický exkurz do sociální politiky státu. Já bych to pojal trochu víc sociálně - když dostuduješ a nemáš práci, tak ve společnosti ztrácíš sociální status. Já to vnímán docela citlivě a ikdyž mi můj světonázor pomáhá tento stav vyrovnat, tak pořád vnímám potřebu sdílení tohoto stavu s lidmi, kteří jsou v podobné situaci. Mindset is the key.
Vyrábíme čím dál víc, ale dětí se rodí čím dál míň. Tohle svědectví docela dobře vystihuje to naše pachtění.
ÚP by mohl, kromě toho že ti nenajde práci, plnit roli nových přátelství. Dělat nějaké eventy (brunch, welcome drinky, good bye drinky, kickoff weeky, fullmoon party, atd.) prostě prostor pro setkávání.
origamiaround
pixelskylines
amandla
izzy806
tangentwithtanner
areudirty