"Sexy never takes a day off: The third video in the trilogy showing our British sense of humour, starring model Poppy Delevingne. 'Valentine's Night' shows the Agent Provocateur spirit of making the best out of any situation..."
Režie: Michael Polish - ten obsadil Kate (jeho přítelkyně) v roli Billie i do svého nově připravovaného celovečerního filmu BIG SUR podle Keruackovy novely.
Kate Bosworth sings Christmas song Stars in Wonderland.
Directed by: Michael Polish - in who's new film based on Keruack novel BIG SUR Kate Bosworth act as Billie.
Julii Najbrtové je 21 let. Má za sebou SPŠG Hellichovu – katedru užité fotografie, první samostatnou výstavu “Neviditelně Viditelní” a jednen z výsledků její práce je přebal CD pro Animal Music. Současně studuje průmyslový design na Fakultě architektury a fotce se stále věnuje na volné noze. Její dosavadní výběr fotografií a projektů najdete online na: http://cargocollective.com/julienajbrtova
“Když jdu na výstavu tak hlavně proto, že se chci koukat. Takže mi vadí okecávání. Když je věc krásná sama o sobě, člověk si k ní cestu najde.”
Vystudovala jsi SPŠG Hellichovu, konkrétně katedru užité fotorafie a medií, teď studuješ prvním rokem průmyslový design na ČVUT. Proč jsi nechtěla pokračovat ve fotce?
J: Focení mě pořád baví, ale měla jsem pocit, že pokračovat na vysokou by mi nedalo nic nového. Získala jsem technický základ. Vyvolávat filmy, zvětšovat fotky, pracovat se světlem. Na vysoké by to bylo už spíš o osobním rozvoji a k tomu je podle mě škola nepotřebná, člověk se akorát zbytečně svazuje něčím názorem, který může být zbytečně vyhraněný. Fotku jsem si vybrala, protože jsem sbírala fotografie z časopisů, měla jsem obrovskou sbírku výstřižků a chtěla jsem se naučit fotit a upravovat na počítači. Někdy ve druháku jsem se začala hodně zajímat o design, hudbu, začala jsem sledovat kultovní filmy. Tenkrát mě to celkově chytlo a od té doby se nemůžu pustit, cha.
Všichni teď šílí v souvislosti s kolaborací Maison Martin Margiela vs. H&M. Modelky Margiely měly na přehlídkách vždycky zakrytou tvář. Zmiňuji to v souvisloti s tvými fashion fotkami, které ve mě vyvolávají podobný dojem skryté, tajmené identity. Byl to tvůj záměr?
J: MMM je srdcovka a libí se mi její naprosto odlišná filosofie.
Snažím se mít pokaždé trochu jiný záměr. Většinou si vymyslím nějakou sérii, která je založená klidně i na jediné fotce a od toho pak vymýšlím další. Často taky vznikne spontánně něco úplně jiného než člověk původně plánoval. Tajemství je podle mě obecně přitažlivé, takže se ho pokouším ve svých fotkách obsáhnout.
Jaká by byla tvoje ideální imaginární realita ve fotce?
J: Bavilo by mě nafotit vysokánsky lidi. Udělat optickej klam. Mám teď v hlavě spíš takový reálný divnosti. Chci fotit lidi, který uměj udělat něco speciálního se svym tělem. Dám příklad: nepřirozeně ohnout poslední článek u prstu nebo ohrnout víčka a takový šilenosti.
31. srpna proběhla v novém pražském prostoru Indigo Concept Space vernisáž k tvojí vlastní - prodejní výstavě s názvem: "Neviditelně Viditelní". Byla to tvoje první samostatná výstava?
J: Byla. Předtím jsem něco vystavovala ve škole (na Hellichovce) a součástí Design Bloku. Výstava pak vznikla díky Ivě Nesvadbové, které se zalíbila moje série Pavouk. Původně jsem měla mít pár fotek na Prague Photu, ale nakonec se objevila možnost vystavovat právě v Indigu, které Iva nově otevřela. Je tam skvělý proctor - hlavně místnost bývalé kuchyně, která je celá vykachlíkovaná.
Co tě inspirovalo k vytvoření konceptu fotografií mýdlových bublin?Výstava byla prodejní. Prodalo se něco?
J: Ono vlastně nejde o bubliny, jsou to průhledné balóny nafouknuté do sebe. Něco se prodalo z čehož mám radost. Fotky se obecně neprodávají dobře. Tyhle vznikly jako ilustrace pro návrh na průhledné tašky. Potřebovala jsem ke zkouškám na design udělat portfolio a neměla jsem zkušenost s žádným programem jako je třeba Rhino takže jsem si pomáhala děláním modelů, ty jsem potom fotila a často taky dost přetvářela. V tomhle jsou možnosti ve fotografii takřka neomezené, protože fotografie nevypovídá o realitě, je jen jejím určitým výsekem, který sám o sobě taky nemusí být pravdivý. Samozřejmě tyhle úpravy skutečnosti nemusí být jen otázkou photoshopu. V tom je fotka skvělá, dá se u ní hodně podvádět.
Domníváš se, že mají v česku prodejní výstavy potenciál i pro širokou veřejnost, nebo je to zatím fenoménem vybraných?
J: Já jsem obecně pro to, aby umění bylo víc součástí nás všech, protože čím víc věcí znáš, tím víc se tvůj vkus a pohled na věci zlepšuje a rozšiřuješ si obzory. Lidi tady mají hodně omezené představy a je pro ně tím pádem težké rozeznat kvalitní věci od naprosto amatérských počinů. Proto tady vznikají podivná pseudologa, skleněné baráky, doma vládne vybavení ze Sconta a lidé, kteří zbohatli prodáváním toalet'áku si zas kupují rádoby designové výrobky a tím pádem ta podpora padá úplně jinam. Skvělý příklad jsou třeba hračky Libuše Niklové - geniální, Jednoduchý design, který si tenkrát mohli dovolit všichni.
Tahle doba je trochu strašidelná svými možnostmi. Každý může dělat umění, každý může dělat design, kdekdo je grafik a fotograf, protože má notebook a digitál. Díky tomu se objevují kvanta děsivých věcí, ale i množství úžasných projektů.
V současné době získává umělec i roli mezidisciplinární. Stává se zároveň badatelem nebo sociologem. Od návštěvníka galerie se tak často vyžaduje i jiné, než estetické vnímání vystavovaného. Nemyslíš, že to je jeden z důvodů proč je stale těžší rozeznat kvalitní umění a zároveň učinit umění přístupnější široké veřejnosti?
J: Když jdu na výstavu tak hlavně proto, že se chci koukat. Takže mi vadí okecávání. Když je věc krásná sama o sobě člověk si k ní cestu najde. Krásná věc nepotřebuje sáhodlouhý vysvětlení jak to bylo myšlený. Poslední dobou mi připadá, že se spousta lidí, který nemají co říct, schovává za papíry plný slov a danej objekt je o ničem. Koncept mám ráda, ale mělo by ho podle mě dělat hodně málo lidí. Co se týče mě osobně chybí mi tu víc interaktivních výstav.. myslím, že to je jedna z cest jak se dostat blíž i k 'obyčejným' lidem a zaujmout děti. Umění má uchvátit, pohoršit nebo pobavit, ale rozhodně by nemělo nudit.
Prolínají se v tvojí tvorbě současně design s fotografií, nebo to jsou pro tebe dvě odlišné umělecké disciplíny?
J: Fotografie je plochá, design trojrozměrný takže jde o dva odlišné obory, ale skvěle se doplňují. Skvělý design je poloviční bez kvalitní fotografie, která vás pak zaujme v časopise nebo na internetu. Naopak to asi funguje spíš tak, že kvalitní design se na fotce hezky vyjímá, ale není pro ní nutností. Krásná fotka může vzniknout velice snadno, design je oproti tomu výsledkem spousty variant, řešení tvarů, velikostí, znalosti materiálů, funkčnosti, zjednodušování a podřizování se účelu, ale já jsem v designu dlouhodobej pozorovatel a v praxi nováček a takže ještě nemám takovou zkušenost.
Kdo nebo co ti je inspirací? Máš konkrétní jména, která ti jsou svojí tvorbou nejbližší?
J: Zajímavých lidí je obrovské množství, ale pokud mám říct ty, co dokážou dělat vysloveně dechberoucí umění tak to bude určitě Anish Kapoor, Olafur Eliasson, Tomás Saraceno. Z designérů japonský Kyouei design, Naoto Fukasawa, d-bros, Arik Levy, Libuše Niklová, Torafu architects, Dieter Rams, Eamesovi (super jsou i jejich filmy např.: Power of ten), ze spisovatelů Fitzgerald, Wilde. Z architektů Zaha Hadid, Jan Kaplický, Richard Meier, Thomas Heatherwick. Z filmů Muž na laně, Ondskan, moje milovaný Lost in translation, The virgin suicides, Donnie Darko, Ukradená vzducholod', Starci na chmelu, Bílá stuha,.. z módy Zuzana Kubíčková, Viktor&Rolf, letní kolekce Prady, světelný šaty od Denisy Nové.. je toho moc!
Pracuješ momentálně na nějákém projektu?
J: Ted' mě plně zaměstnává škola. Dělám design obalu na ovoce na jednu soutěž, čekají mě klauzury.. na focení ted' není moc čas, ale v hlavě mám hned několik plánů.
Existuje nějáký předmět tvojí denní potřeby, který tě svým designem rozčiluje a chtěla bys ho změnit?
J:Nemám ráda nový tramvaje.. jsou ošklivý, nemůžeš si sám otevřít okno a permanentně kloužeš ze sedačky. Vlastně má tolik nedostatků, že je to až k nevíře a je to velká škoda.
Happy news here! From now (ok, it's been a while) ARTISM collaborates with TRENDBOOK.CZ - Czech site which offers you the best of the best from Czech and Slovakia bloggers. I would like to say " thank you" to their team and also to you for likes. It is pleasure.
And from now I also have my FACEBOOK FAN PAGE !!! SO JOIN ME FOR MORE: CLICKCLICKCLICKCLICKCLICK
Francouzská značka - online ready to wear butik- limitované edice - každý kus oblečení je vytvořen na určitou siluetu, proto doporučuju navštívit i jejich style guide.
French brand - online ready to wear boutique - limited edition clothing - each piece according to a specific silhouette so I recommend you to visit also their style guide.
Zpěvačka SOKO obsadila hlavní roli mladé devatenáctileté pacientky neurologa, jejímž představitelem je herec Vincent Lindon. Píše se 19. století. Popisuje se jejich intimní vztah.
Nový francouzský film je debutem režisérky Alice Winocour, která stojí i za scénářem.
Singer SOKO is now also singer-turned-actress. She stars 19 years old patient of neurologists who stars actor Vincent Lindon. It's 19th century and the story tells about intimate friendship between two of them.
New french film is director debut of Alice Winocour who is also writer of the story.
Nový fashion film francouze Benjamina Seroussiho, Divine Proportions, inspirovaný odlišným prostředím doktorových zázemí a castingem modelek. "Chtěl jsem přstupovat ke svému charakteru vědecky," říká režisér. ..."Vždycky se snažím objevit stroj, díky kterému se tělo ocitne v různých situacích. Chtěl jsem dívku, která se nebude bát gyroskopu."
Hudba: Georges Bacter Modelka: Lorelle Crawford at Elite
Benjamin Seroussi's new fashion short film, Divine Proportions, inspired by the disparate environments of a doctor’s office and a model casting session. “I wanted to have a scientific approach to the character,” says the director. .... “I’m always looking for equipment that puts the body in different situations,” he says. “I wanted a girl who wasn’t afraid of going into a gyroscope."
Music: Georges Bacter Model: Lorelle Crawford at Elite
"Tato kolekce je studií ženskosti. Pohlíželi jsme na erotiku. Klece, korzety, krinolíny a idealizace ženských forem. Nic není vsazeno do určité doby. Je to o smyslnosti a pleti, nikoli o nahotě. Rovněž jsme chtěli vyjádřit jemné, lehké barvy oblečení, které se téměř vznáší na ženách, které ho nosí." Sarah Burton kraetivní ředitelka domu Alexander McQueen
Film: Sean Frank
"The collection is a study of femininity. We looked at erotica. Vargas girls, cages, corsets and crinolines and the idealisation of the female form. Nothing is set in a particular period. It's about sensuality and skin but not nudity. We also wanted to express lightness, for the clothes almost to hover over the women who wear them." Sarah Burton creative director of Alexander McQueen House.
titsay
kianamaiart
areudirty
discoholicmusic
izzy806
tangentwithtanner
turnnoffyourmind
vaporwave
