The face of Alexander Lukashenko became a symbol of police violence this fall. He leads Belarus since 1994 and strengthens his position through elections and referendums that are viewed as rigged by independent observers. Sviatlana Tsikhanouskaya decided to run against Lukashenko after her husband Siarhei Tsikhanouski was arrested and prevented from running himself. Independent polls called Tsikhanouskaya a winner with 60-70% and based on copies of election protocols, she also claimed she won. Official results gave Lukashenko 80% and people took to the streets. News full of police using live ammunition, torturing detained female protesters, of involvement of military police and army vehicles are filling front pages, Lukashenko refuses to step down and Tsikhanouskaya is in exile. Belarus is not a democratic country, which is not an excuse, but it could lead to thinking that only dictators promote police violence. The opposite is true. Police in the US kills tens of unarmed people every year, black people are 3x more likely to killed by the police (while they are more likely to be unarmed). The wave of protests in US and the world following the shooting of Breonna Taylor and suffocation of George Floyd calls for demilitarization, defunding or dismantling of police forces and for other means of community conflict resolution. In Nigeria, people call for the end of SARS, special units that attack, kill and rape anyone they don't like, and SARS proved the protesters' point and turned the protests to bloodbath in many places. In France, people protest new laws that e.g. ban documenting police violence by civilians. The institution of police itself is full of problems everywhere in the world - lack of accountability, militarization of police gear, profiling - mainly racial, but also based on religion, subculture or social class, and the funding of repressive forces instead of social services and other community services. Police does not protect, it serves the status quo that benefits the powerful. And that is a problem not just in Belarus, but anywhere where the ruling class benefits from racism or growing social differences. Which means it is a problem everywhere.
Text: Barbora Votavova @malekouskysvobody
CZ:
Tvář Alexandra Lukašenka se letos stala symbolem policejního násilí. Od roku 1994 je v čele Běloruska, posiluje své pravomoci skrze referenda a volby, které zahraniční pozorovatelé neuznávají. Svjatlana Cichanouská se rozhodla kandidovat poté, co jejího manžela Sjarheje Cichanouského uvěznili, aby nemohl kandidovat sám. Nezávislé průzkumy ji označily za vítězku voleb, na základě kopií volebních protokolů tak učinila i ona sama. Oficiální výsledky za vítěze označily Lukašenka a lidé vyšli do ulic. Zprávy o nasazování ostré munice, o mučení zadržených žen, o zapojení vojenské policie a armádní techniky od té doby plní světová média, Lukašenko odmítá odstoupit a Cichanouská je v exilu. Bělorusko není demokratická země, což nijak neospravedlňuje počínání ozbrojených složek, nicméně to může svádět k dojmu, že policejní násilí je výsadou diktátorů. Opak je ale pravdou. Policie v USA zavraždí desítky neozbrojených lidí ročně, černoši a černošky mají přitom třikrát větší šanci stát se obětí policejního násilí (a přitom jsou častěji neozbrojeni). Vlna protestů, která se zvedla v reakci zastřelení Breonny Taylor a udušení George Floyda v USA a po celém světě, žádá demilitarizaci, omezené financování nebo úplné zrušení policie a jinou formu řešení konfliktů v komunitách. V Nigérii se lidé bouří proti speciálním jednotkám SARS, které napadají, zabíjejí a znásilňují každého, kdo se jim nějak znelíbí, a podobně přistoupily i k protestům, ze kterých se na mnoha místech stalo krveprolití. Ve Francii momentálně lidé protestují proti novým zákonům, které mj. zakazují dokumentovat policejní násilí. Samotná instituce policie v sobě v různé míře, nicméně všude na světě obsahuje stejné dílčí problémy - beztrestnost policistů, militarizaci policejní techniky i postupů, profilování - především rasové, ale týkající se také náboženství, příslušnosti k subkulturám nebo sociální třídě, a směřování veřejných financí k represivním složkám namísto sociálních a dalších služeb. Policie nechrání veřejný pořádek, ale řád - takový, jaký vyhovuje mocným. A to je problematické nejen v Bělorusku, ale i tam, kde vládnoucí třída těží z rasismu nebo rostoucích sociálních rozdílů. Tedy všude.
Text: Barbora Votavová @malekouskysvobody